HomeMapa stránekŽivotopis Jaroslava Foglara › Jaroslav Foglar a ženy

Děvčata, dívky a ženy v životě Jaroslava Foglara

V posledních letech je oblíbeným, ale neskutečně hloupým tématem mnoha článků Jaroslav Foglar a spisovatelova údajná homosexualita, případně Jestřábův údajně záporný vztah k ženám. Je to pravda, nebo jen laciná novinářská senzace?

Jak na základě archivních pramenů i osobních vzpomínek dostatečně doložil Jiří Zachariáš ve své objemné práci Stoletý hoch od Bobří řeky (J. Stegbauer – Ostrov, 2007), Miloš Zapletal ve své biografii knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara (Knižní klub, 2007) a někteří další, Jestřáb prožil ve svém mládí sadu vážných milostných vzplanutí k několika různým dívkám a ženám. Zárodky vážných vztahů k ještě dalším dámám lze vystopovat ve Foglarově pozdějším životě. Proč se tyto rodící vztahy s ženami pokaždé rozpadly? Něco naznačuje sám Jaroslav Foglar ve své autobiografii Život v poklusu, další je zřejmé z uvedených biografií.

Důvodem, který se nabízí jako první, byl samozřejmě skautský oddíl, který Foglar obětavě celý život vedl, ba doslova pro něj žil. Druhým a poměrně zásadním faktorem byla Foglarova matka, zvaná svým synem Pumík. Spisovatel s ní po celý život sdílel společnou domácnost. Zpočátku to bylo praktické a pohodlné, postupně však začal být na matčin servis a péči uměle fixován. Jak lze dobře doložit, stará paní Foglarová o žádné synovy známosti s ženami rozhodně nestála. Když se z času na čas na obzoru nějaké objevily, různými prostředky se je snažila ukončit. – Úspěšně! – Jak tak svému synovi po dlouhá léta zasahovala do života, vytvořil si Foglar dlouhými roky strávenými ve společné domácnosti specifické návyky. I přes společný život s matkou a velké množství fanoušků byl svým způsobem osamělým mužem, který s věkem stále více propadal své sebestřednosti. I ve vysokém stáří opakovaně přiznal, že kdyby mohl vrátit čas zpět, zařídil by si život jinak: Oženil by se.

Jak dokládají Foglarovy autentické deníkové záznamy, i jako starý pán míval občas erotické sny. A co byste řekli? O mužích, nebo o ženách?

sexualita a Jaroslav Foglar

Deníkový záznam Jaroslava Foglara z 6. února 1977 viz fotografii výše (LA PNP). Téměř sedmdesátiletý spisovatel si zaznamenává: „Erotický sen: Jiřina mne jemně hladí a říká ‚To ti to sluší‘.“ – Podobných deníkových záznamů dokládajících příležitostné Foglarovy erotické noční sny i v jeho vysokém věku, bychom našli více. Ve všech snech vystupují ženy, nikdy muži. Žádné homosexuální fantazie tedy Foglar zjevně neměl.

Foglar a homosexualita

V současné dekadentní a senzacechtivé společnosti jsou samozřejmě síly, které chtějí i trudný osud starého spisovatele vykládat mnohem expresivněji. Především v posledních letech se proto objevily spekulace, zda Foglar nebyl homosexuál. Takové unáhlené závěry však většinou vyplývají z nedostatečných znalostí o Foglarovi, případně z nedostatečného obecného přehledu. Často samozřejmě i z touhy po vyvolávání senzací.

Někteří Foglarovi kritici v té souvislosti s podezřením zmiňují Foglarův obdivný zájem o chlapecká těla. Spisovatelem opěvovaná chlapecká lýtka a opálená mladá těla… Foglarova propagace kultu těla však nevyplývala z nějaké úchylky. V meziválečném světě v takových vyjádřeních nikdo nic sexuálního neviděl. Ať už se takto vyjadřoval Foglar či kdokoli jiný. Idolizace tělesné krásy k tehdejším hnutím typu Sokol, Wandervogel či Junák patřila a souznila s dobovými trendy.

Jak zmiňuje ve své knize Mýtus zvaný Stínadla její autor Miloš Dvorský, už v mládí byl Foglar hluboce ovlivněn antickou ideou kalokagathie, byť nepřímo různými populárními formami. Od amerických filmů typu Zorro mstitel, přes tehdy populární Wandervogel, až po románové indiánky. To jsou ony zdroje i Foglarem zmiňovaných opálených chlapeckých těl, pevných stehen, chlapců mužného vzhledu a současně duševní krásy…

Malé děvčátko zachraňuje Rychlé šípy před smrtí v kanále

Je třeba zásadně odmítnout také představu, že by Jaroslav Foglar neměl ženy v lásce. V jeho díle se bezpochyby objevuje řada dívek či žen ufňukaných, protivných, ba i zlých. Stejně tak se tam však vyskytují i stejně nepříjemní, zákeřní či hloupí kluci a muži. Co z toho vyvodíme? Že Foglar neměl rád kluky a muže. Jistěže nikoli! V knihách a románech Jaroslava Foglara existuje celá řada míst, kde Foglar dívkám a ženám přisoudil úlohy vznešené, praktické i noblesní. Několik příkladů následuje.

Rychlé šípy - kresba děvčátka Rychlé šípy, nakreslil Jan Fischer

Dva obrázky Dr. Jana Fischera s bublinami J. Foglara: „Můj malý míček, památka po sestřičce, je pryč,“ pláče menší holčička se slušivou mašlí ve vlasech. Mirek neváhá a nabízí pomoc svou i svých kamarádů: „Neplač, míček vylovíme!“ Chlapci zvednou víko kanálu a všechny pohltí tma. Holčička však není zapšklé děvče, na jaké Rychlé šípy narazí v pozdějších příhodách hned několikrát. Když se ani po dvou hodinách hoši nevrátili, ale aktivně se podílí na jejich záchraně.

Vlasta, Dušínova femme fatale

Už při zakládání Rychlých šípů hrála důležitou roli zpočátku bezejmenná dívka, později známá jako Vlasta. Byla to ona, která slíbila: „Vítězi v závodě věnuji vyšitou sportovní vlajku na tričko!“. Patrně tatáž dívka pak obdivně vykřikla „Ten Mirek Dušínů krásně běží!“.

Po faulu ze strany Černých jezdců Mirkovi do očí samozřejmě vyznala: „Jistě bys zvítězil, kdy by ti nevhodili překážku do trati! A vám třem vyšijeme vlajku“ – „Věnuji vašemu klubu tuto vlajku! Dokud bude vlajka u vás, bude dobře v naší čtvrti“.

Vlasta se okolo Mirka Dušína ostatně motala i později...

Mirek Dušín a Vlasta

Obrázek Dr. Jana Fischera s bublinami J. Foglara: „Mirku, zastaňte se nás! Černí jezdci nás vždycky převrhnou,“ stěžuje si Vlasta, která několik měsíců před tím věnovala vznikající skupině vlajku.

Mirek jí hned odhodlaně uklidňuje: „Ti zbabělci! Uvidíme, jestli teď vás nechají na pokoji, když tu budeme my! – Z toho asi bude pro Rychlé šípy pěkná ostuda. Vždyť je nás pět a Černých jezdců vedět!,“ dodává Jindra Hojer, který do vztahu zjevně není citově nijak zainteresován.

...To vše se samozřejmě odehrálo ještě v dobách, kdy autor Rychlých šípů hledal první témata pro své kreslené hrdiny. Později začal Rychlé šípy posílat do Stínadel, do bojů s Bratrstvem Kočičí pracky a na různé chlapecké výpravy. Na holky na čas prostě nezbýval čas.

Děvčata se tak začala v blízkosti Rychlých šípů objevovat mnohem později, až s přelomem šedesátých a sedmsesátých let. To už byli z Rychlých šípů na Čermákových fotografiích spíš trampové, než původní klub 14–16 letých chlapců. Od původního předválečného klubu dělily nově vzkříšené Rychlé šípy tři dekády společenských změn. Foglar si to uvědomoval a dívky i děvčata do příběhů svého legendárního klubu (byť jen drobně) zakomponoval.


Reportážní fotografie v záhlaví stránky: Torzo osobních věcí J. Foglara, dnes uložené v LA PNP.


›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem