HomeMapa stránekDíla Jaroslava Foglara ve filmu › Cesty za modrým světlem

Cesty za modrým světlem

Na nové zfilmování Foglarova románu Záhada hlavolamu si začal už koncem osmdesátých let 20. století brousit zuby režisér Tomáš Vorel. Ani po roce 1989 se ho ale nakonec neujal. Pak však najednou v září roku 1992 začal podle Foglarovy románové předlohy natáčet Záhadu hlavolamu jako celovečerní film sotva třicetiletý Petr Kotek (* 1963), který se do té doby profiloval coby dokumentarista.

Hraný film Záhada hlavolamu z roku 1993 ovšem nebyl Kotkův první film věnovaný Foglarově tvorbě. Tím byl už v polovině osmdesátých let studentský dokumentární film Cesty za modrým světlem, nesmírně sugestivní a mimořádně tajemný.

Řadu dalších souvislostí a dovysvětlení najdete v Dvorského knize Mýtus zvaný Stínadla. Samotný režisér Petr Kotek se o tomto svém tajuplném studentském filmu vyjádřil roku 1992 pro časopis Kino alespoň stručně takto:

„S panem Foglarem jsem se seznámil v roce 1985, kdy mou první studentskou prací na FAMU byl snímek Cesty za modrým světem – napůl reálné, napůl fiktivní pátrání po místech a prostředích příběhů ze Stínadel, v němž jakýmisi průvodci byli členové vontských organizací, které v té době existovaly v Praze.“

Ano, samozřejmě, pod názvem Cesty za modrým světlem je ve filmových databázích uváděn jiný Kotkův film z roku 1992. I to Petr Kotek v časopise Kino vysvětlil:

„Vy ale míníte dokument k 85. narozeninám Jaroslava Foglara, do něhož jsme se pustili loni [tj. v roce 1991] tak trochu partyzánským způsobem a původně na vlastní náklady. Jmenuje se také Cesty za modrým světlem. Zjistil jsem totiž, že žádný lepší název bych nevymyslel.

Pan Foglar je modla a legenda spousty klukovských generací a já jsem k němu vzhlížel se zbožným obdivem, který přetrvává. Trochu jsem se bál, aby se při natáčení nestalo to, co se občas při vzniku dokumentů o slavných osobnostech přihodí: poznáte, že jejich charisma je vypočtená póza, že jsou to třeba ješitní velikáši. V případě pana Foglara jsem se bál zbytečné. Byl naprosto skvělý a vážím si ho ještě uvědoměleji než dříve. Dodnes trnu, když si vzpomenu, jak jsme ho vláčeli v desetistupňových mrazech po Prokopském údolí, po místech jeho mládí, a chtěli po něm obtížné věci. Pro člověka v jeho věku to všechno musí být nesmírné náročné i zdraví nebezpečné. Ale on nikdy nedal najevo netrpělivost, nebyl ani trochu podrážděný – byl zkrátka úžasný.“

Poznámky

Film Cesty za modrým světlem je někdy označován jako Cesty za modrým světlem II., ačkoli první a druhý film spolu nemají mnoho společného. Studentský film z osmdesátých let byl po mnoho let neveřejný. Byl promítán na uzavřených projekcích a mezi postvonty se proto kolem něho šířila tajemná atmosféra. Byl něco jako „řádový film“. I Česká televize z něj na přelomu tisíciletí odvysílala jen některé úryvky. Až do roku 2011 znal tento film jako celek pouze úzký okruh zasvěcených, což jeho tajemnost ještě více zesilovalo. Teprve v roce 2011 byl film autorem uvolněn ke zveřejnění na internetu. Na tajemnosti mu to nijak neubralo.

Kotkovy původní Cesty za modrým světlem jsou dnes dokumentem doby samy o sobě. Jejich prostřednictvím lze mimo jiné vidět stav staropražských uliček, dvorků a domů v druhé polovině osmdesátých let, kdy byly ve společné socialistické péči.

Za nejlepší Kotkovy příspěvky Foglarovskému světu je vedle studentské Cesty za modrým světlem považován ještě Kotkův dokument Hlavolam jménem Jaroslav Foglar z roku 2003.


›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem