HomeMapa stránekŽivotopis Jaroslava Foglara › Dětství

Fotografické vzpomínky na dětství Jaroslava Foglara

Místa naplněná vzpomínkami spisovatele Jaroslava Foglara na dětská léta. Jak to tam v Nuslích vypadalo kdysi a jak to tam vypadá dnes…

Nuselské údolí a hradby Vyšehradu

Jaromírova ulice (uprostřed), protínající Nuselské údolí, starousedlíky zvané Jamrtál (Jammerthal = Slzavé údolí). Údolí zachycené na fotografii z počátku 20. století a pro porovnání na fotografii z roku 2010.

Na rohu Jaromírovy ulice a Ostrčilova náměstí je dobře vidět hotel Union. Ulice vlevo (lépe je vidět na současné fotografii), souběžná s Jaromírovou, je Oldřichova ulice. Ještě dále vlevo, což už ani na jedné fotografii není vidět, je park Folimanka, nad nímž byl kdysi hotel Díra. Ve spodní části obou fotografií je dobře vidět železniční trať, která se pak stáčí za domy stojící v Jaromírově ulici.

novinový výstřižek z roku 1880 novinový výstřižek z roku 1880

Vidím tě, moje Nuselské údolí, v mé mysli věčně zalité dopoledním sluncem (nevím, proč ta utkvělá představa), a vidím i všechno v tobě, ty místo mých prvních už chlapeckých let. Vidím barevné karafiáty a tulipány v přízemních oknech restaurace pana Pulkrábka a cítím dodnes vůni jeho každodenní hovězí polévky, vařené pro místní koňské povozníky. Sbírám nosy z klenů na plácku u hotelu Union, čichám vůni lokomotivního kouře nákladních vlaků, jež tady několikrát denně projížděly. Ze žádného komínu nečpěl kouř tak podivné lákavě jako z komínu lokomotivy.

Z toho volaly nesmírné dálky, do kterých vlak uháněl. Také na Černou skálu a na Opuštěný kout pod vyšehradskými hradbami, kam jsme s bráškou často a znovu vydávali, vzpomínám. Byly to slastné bezstarostné chvíle, tiché dny klukovské pohody, a neskončily, ani když jsme se zde v Nuselském údolí přestěhovali s maminkou do Svatoplukovy ulice, odkud to bylo na Černou skálu dál. Náš domov byl v rohovém domě, s okny do Oldřichovy ulice. V domě vonělo každodenně pečivo z pekárny pana Havla v přízemí a celý dům byl trvale tou koláčovou, chlebovou a rohlíkovou vůní lákavě provoněn.

– Jaroslav Foglar: Život v poklusu. (Tučně zvýrazněno editorem webu)

Vila Bělka

Nuselská Vila Bělka, stojící v jamrtálském údolí bezprostředně pod vyšehradskými hradbami. Vilka na fotografii z počátku 20. století a pro porovnání i na fotografii z roku 2010 (byť je pořízena z druhé strany).

nuselská vila Bělka na zač. 20. stol. nuselská vila Bělka v roce 2010

„Pod hradbami, na kopci směrem k trati a do Jaromírovy ulice, stála vila Bělka. Patřila hraběnce Bělské, která v zarostlé zahradě za zchátralým a kácejícím se plotem chovala smečku velkých bílých ostrých psů. Ti kdysi porazili plot a na cestě pod ním roztrhali malé dítě.

Vždycky jsme tou cestou se Zděndou procházeli, či spíše utíkali se strachem, když jsme museli projít na Černou skálu. Zde v kopci také jednou náhle zcepeněl jeden ze dvou koní táhnoucích pohřební vůz s nebožtíkem na vyšehradský hřbitov. Tak druhého koně odpřáhli a odvedli, pohřební průvod se rozešel a vůz s rakví zůstal na opuštěné cestě až do rána. Kdo si ještě pamatuje na všechny takovéto příběhy z dávných let – a proč by neměly být zachovány v mých pamětech?“

– Jaroslav Foglar: Život v poklusu. (Tučně zvýrazněno editorem webu)

Další zajímavé informace o dětství a dospívání Jaroslava Foglara a o vlivu na jeho pozdější tvorbu, si určitě přečtěte v úspěšné knize Mýtus zvaný Stínadla.


›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem