HomeMapa stránekMelantrich › Jaroslav Šalda

Jaroslav Šalda – ten „velký plantážník“

Legendárním ředitelem Melantrichu byl Jaroslav Šalda (1880–1965). Z článku Koncern Melantrich je dobře vidět, proč mu někteří redaktoři Melantrichu říkali „velký plantážník“. Neustále se rozhlížel po nových akvizicích a postupně skupoval jednu úrodnou „plantáž“ za druhou.

Jaroslav Šalda byl selfmademan podobného ražení jako obuvnický magnát Tomáš Baťa. Vypracoval se z drobných pozic. Původně vyučený čalouník se postupně přes účetního a následně ekonomického ředitele nakladatelství Melantrich stal nakonec generální ředitelem koncernu. Toto místo zastával od roku 1924 do roku 1945.

Ve slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (nakladatelství LIBRI) o něm můžeme číst:

„Šalda své nakladatelství a vydavatelství dostal na evropskou úroveň a spolupracoval s předními autory, překladateli, výtvarníky i grafiky.“

V tomto smyslu také přistupoval ke schopnostem Jaroslava Foglara. Jak ukazuje Miloš Dvorský v knize Mýtus zvaný Stínadla, Šalda měl k Foglarovi bezpochyby velkou důvěru. Jinak by mu nesvěřil firemní copywriting ani pozdější odpovědnosti v redakci Mladého hlasatele. Jaroslav Foglar byl v redakční práci stejný selfmademan jako Šalda, takže právě tento ředitel dokázal Foglara dobře chápat a zároveň odhadnout, co v mladém spisovateli dřímá.

Z toho, jak omezený prostor Šalda Foglarovi věnuje ve svých vzpomínkách je samozřejmě dobře patrné, jak velký podnik Melantrich byl. Jaroslav Foglar a Mladý hlasatel byli jedněmi z mnoha položek velkého portfolia velkého podniku. Na druhou stranu, skutečnost, že Šalda ve svých rozsáhlých vzpomínkách Foglara vůbec uvádí jménem, je sama o sobě dokladem, že Šalda považoval Mladého hlasatele z let 1938–1941 za významné položky Melantricha.

Válečná léta v Melantrichu

Pokud to bylo možné, podporoval Jaroslav Šalda během války rodiny těch, kteří byli zatčeni nebo popraveni. Podporoval i autory, kteří z nějakého důvodu nesměly publikovat. Samotného Jaroslava Foglara ochránil před zbytečnými těžkostmi tím, že ho po zákazu Mladého hlasatele v roce 1941 přeřadil na pozici technického redaktora do smíchovské tiskárny Melantricha.

Jaroslav Šalda, ředitel Melantrichu, 1927 Jaroslav Šalda, ředitel Melantrichu, 1937

Na fotografiích výše ředitel Melantricha Jaroslav Šalda na počátku a na vrcholu své kariéry.

Již zmiňovaný slovník KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století  o činnosti Jaroslava Šaldy v období války uvádí:

„Za okupace takticky uhýbal gestapu, ale nikdy ne za cenu kolaborace. Podařilo se mu zachránit i Legiografii, tiskárnu, o níž bylo známo, že může tisknout i azbukou. Svůj podnik ubránil i proti českým fašistům a kolaborantům.“

Jaroslav Šalda měl však i zkušenosti s vazební věznicí. Na přelomu let 1926–1927 byl na Pankráci krátce zadržován v souvislosti s falešným obviněním z tunelování válečných půjček. Krátkému vazebnímu zadržení se nevyhnul ani během okupace. V březnu roku 1941 byl na krátkou chvíli zatčen a obviněn z protifašistické činnosti, které se skutečně dopouštěl. Obvinění se však neprokázala. Šalda byl propuštěn, ovšem Melantrich mezitím ovládli kolaboranti.

Ve svých vzpomínkách, psaných v roce 1962, Jaroslav Šalda prorocky napsal:

„Vím, že mnozí lidé viděli v Melantrichu jen dobře řízený podnik a v jeho řiditeli obyčejného businessmana bez zvláštního zaměření. Měl jsem úspěch opravdu americký. Až jednou někdo bude psát historii českého knihtisku, grafiky a novinářství první polovice 20. století, musí se obírat mou osobou, mými počátky… Bude to čítankový příklad amerického úspěchu. Pouze miliony, ty mi budou chybět. Ovšem, bude-li se někdy historie Melantricha psát, kde ten velký Melantrich bude?“

Melantrich po roce 1945

Melantrich existoval i po celé období let 1848–1989, kdy v Československu vládli komunisté. Podnik byl zestátněn a pod názvem Melantrich původní nakladatelství existovalo dál. Tiskárny Melantrichu byly však od nakladatelství odděleny a staly se součástí sítě státem vlastněných tiskáren.

Po roce 1989, kdy padla komunistická vláda, byl Melantrich opačným způsobem privatizován a stal se opět soukromou akciovou společností. Podnik se však stal obětí divokého kapitalismu devadesátých let. V roce 1999 nakladatelský Melantrich zanikl.

V bouřlivých revolučních listopadových dnech roku 1989 byl balkon historické budovy Melantrichu na Václavském náměstí opakovaně použit jako tribuna řečníků během demonstrací. Dnes v téže historické budově sídlí obchodní dům Marks & Spencer, wellness centrum a apartmánový hotel.

Lépe na tom byly původní tiskárny Melantrichu, oddělené státem od mateřské firmy už v poválečných letech. Například v původní budově Koppe & Bellmann, kterou Melantrich získal v roce 1926, během komunismu sídlily státní tiskařské závody Svoboda (národní podnik závod Svoboda 1). Po zprivatizování získala smíchovskou budovu i tamní vybavení společnost Libertas, a. s. (dnes Tiskárna Libertas, a. s.), která dnes na polygrafickém trhu úspěšně prosperuje.

Zajímavé informace vztahující se k Jaroslavu Foglarovi a jeho činnosti v Melantrichu najdete v knize Miloše Dvorského Mýtus zvaný Stínadla.

Pokud se o historii Melantrichu zajímáte hlouběji, doporučujeme vám k přečtení elektronickou reprodukci meziválečné propagační brožury tiskárny a nakladatelství Melantrich.

Zajímavé pro vás budou i osobní vzpomínky Jaroslava Šaldy, jejichž druhé knižní vydání (první oficiální) vyšlo roku 2001 pod názvem Budování tisku za Rakouska, Československé republiky a jeho obrana za německé okupace.


›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem