|
Home › Mapa stránek ›
Rychlé šípy › Rychlé šípy a uniformy bezpečnostních složek ČSR
Rychlé šípy v proudu času
Někdy se říká, že čas pro Rychlé šípy neexistuje. Vzhledem k tomu, že nové příběhy Rychlých šípů vycházely v letech 1938–1986 (pozdější dva příběhy z let 1989 a 2009 v tomto smyslu nelze označit za nové), mimo čas se opravdu trochu pohybují. Autor scénáře i jednotliví kreslíři však museli průběžně reagovat na některé aktuální souvislosti, čímž je to celé ještě trochu složitější.
Původně šlo o pětici fiktivních hochů ve věku 14–16 let. To znamená, že v jednotlivých dekádách by jim bylo přibližně:
| Letopočet |
1938 |
1948 |
1958 |
1968 |
1978 |
1988 |
1998 |
2008 |
| Orientační věk RŠ |
15 |
25 |
35 |
45 |
55 |
65 |
75 |
85 |
Jaroslav Foglar si byl časové pasti příliš dlouhého příběhu dobře vědom. Proto také po vytvoření prvních 113 příběhů navzdory obrovskému úspěchu uvažoval o tom, že příběhy pětice Rychlých šípů dříve či později ukončí. Pochopitelně přemýšlel, jak by to mělo vypadat. Konec s nějakým vysvětlením, nebo náhle bez vysvětlení? Do svého zápisníku si někdy v roce 1942 napsal pracovní náčrt, který později nikdy nevyužil:
„R.Š.: Až Mirek ‚odjede' navždy od Klubu, ještě se několikrát ukáže. Tak jednou se někdo ukryje v klubovně, bude tam ‚strašit', a v II. pokračování to bude Mirek. Ve III. pokrač. půjde s nimi na nějaký zajímavý výlet. Jindy zase pojedou R. Š. na výlet k němu.“
Poválečnými příběhy se Rychlé šípy vyvázali z času jen zčásti
Nakonec ale Jaroslav Foglar podlehl vábení úspěchu a popularity. Brzy po válce se k seriálu Rychlých šípů vrátil, takže v letech 1946–1948 vytvořil dalších více než sto příběhů. Původním chlapcům by v té době bylo mezi 19–26 roky.
Podobným způsobem Jaroslav Foglar v letech 1970–1971 reagoval na čistě komerční výzvu Pulsu Ostrava, a spolu s Marko Čermákem vytvořil dalších téměř devadesát příběhů. V té době byl měl původní a v pětici nejmladší Červenáček už 46 let, nejstarší Mirek Dušín okolo 48 let.
V obrázkových příbězích jsou chlapci ovšem stále mladí a svěží. Mění se však jejich okolí. Najednou už to nejsou v prvorepublikovém Československu, ale v socialistickém státě, kde funguje komunistická státní správa se vším všudy. Dobře to je vidět například na policejních uniformách, které se průběžně měnily spolu s politickými režimy.
Jak nakonec přestupek Jindry Hojera vyšetřovala socialistická policie
Obrázek Dr. Jana Fischera s bublinou J. Foglara: Zelená uniforma na dvou četnících z Českého Brodu, jak ji známe třeba i z televizního seriálu Četnické humoresky.
Obrázek Dr. Jana Fischera s bublinou J. Foglara: Tmavě modrá četnická uniforma z období Druhé republiky a Protektorátu. Rychlonožka doběhl zloděje tím, že doběhl pro četníky na četnickou stanici. Na místo činu s nimi pak jel v autě, možná poprvé v životě.
Poválečný obrázek Dr. Jana Fischera s bublinou J. Foglara: Pod tlakem komunistické strany došlo bezprostředně po osvobození republiky v roce 1945 ke zrušení četnictva a celého policejního aparátu. Dosavadní četnické sbory byly nahrazeny Sborem národní bezpečnosti (SNB). První poválečná uniforma SNB měla zelenou barvu a červené prýmky.
Přelom šedesátých a sedmdesátých let. Dva obrázky Marko Čermáka s bublinami J. Foglara: Služební stejnokroj Sboru národní bezpečnosti v šedesátých letech. Příslušníci SNB mají modrý stejnokroj s červenými prýmkami. Součástí stejnokroje jsou i vysoké boty (viz holínky příslušníka, který chce otevřít dveře „ve jménu [socialistického] zákona“).
Socialistická Bezpečnost tehdy vyšetřovala i Jindru Hojera. To přesto, že Jestřáb jeho rodičům kdysi slíbil: „Neboj Jindro, tahle postava ti rozhodně ostudu neudělá.“
›› Zpět na začátek stránky
›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem
|