Vontská
Stínadla

Home › Mapa stránek › Rychlé šípy

Jak byly položeny základy pro vznik klubu RŠ – Komparativní analýza

Pětičlenný chlapecký klub Rychlé šípy vznikl někdy na podzim roku 1938. – Pochopitelně pouze ve fantazii Jaroslava Foglara. Počínaje sedmým číslem IV. ročníku časopisu Mladý hlasatel (tj. od 17. prosince 1938) začaly být příběhy Rychlých šípů otiskovány na zadních stránkách tohoto časopisu. Pro další informace k inspiračním zdrojům Jaroslava Foglara a k řešení otázek, kde žili původní předobrazy Rychlých šípů, vám doporučujeme knihu Mýtus zvaný Stínadla.

Článek Rychlé šípy v proudu času, který je k dispozici přímo na tomto serveru, vás seznámí s několika zajímavými časovými souvislostmi.

Věnujme se nyní několika doplňujícím souvislostem, které vycházejí na povrch při srovnávání jednotlivých verzí prvních kreslených příběhů Rychlých šípů. Ačkoli jsou Rychlé šípy pro řadu generací mimořádným fenoménem, původně Jaroslav Foglar s nějakým dlouhým seriálem nepočítal. Potřeboval prostě vytvořit určitý názorný ilustrovaný chlapecký příběh, který by měl jednak vzdělávací hodnotu pro již existující čtenářské kluby Mladého hlasatele, druhak by svým poutavým pojetím dodal přidanou marketingovou hodnotu Mladému hlasateli (zvýšil by zájem o časopis a tím i jeho prodej).

Překreslování příběhů Rychlých šípů

Sada prvních deseti příběhů budoucího seriálu Rychlé šípy soustřeďuje pozornost na činnost pouliční chlapecké bandy Černých jezdců. Vůči nim se postupně začne vymezovat pětice chlapců, která si pak ve čtvrtém pokračování dá název Rychlé šípy. Názvy původních deseti příběhů byly následující:

1. Černí jezdci řádí
2. Černí jezdci se mstí
3. V doupěti Černých jezdců
4. Černí jezdci neumějí prohrávat
5. Černí jezdci dychtí po vlajce
6. Rychlé šípy mají dobrá srdce
7. Černí jezdci jsou potrestáni
8. Černí jezdci opět poraženi
9. Černí jezdci ruší schůzku
10. Černí jezdci se smiřují

Těchto prvních deset příběhů tvoří de facto prolog pro celou následující ságu Rychlých šípů. V průběhu desetidílného vyprávění se totiž Rychlé šípy staly tak populárními, že jejich ilustrované příběhy nejenže neskončily. Černí jezdci i Rychlé šípy se staly regulérními čtenářskými kluby Mladého hlasatele. Činnost Černých jezdců přestal seriál sledovat a zcela se soustředil na příběhy Mirka Dušína a jeho kamarádů.

Autorem příběhů byl spisovatel Jaroslav Foglar. Původním kreslířem, který je dodnes považován za klasického, byl JUDr. Jan Fischer (uváděn rovněž v počeštělé variantě jako JUDr. Jan Fišer). Protože se už v průběhu let 1939–1941 vytvořila kolem kresleného seriálu silná legenda, hojně podporovaná samotným Jaroslavem Foglarem, měl Foglar už během války zájem původní verze kreslených příběhů Rychlých šípů upravit. Důvody byly v zásadě tři:

1. Původní scénáře byly viditelně ovlivněny brakovou literaturou. Některé obrázky působily nereálně a přehnaně.
2. Některé prvky (především šátky Černých jezdců) působily poměrně nevýchovně, a Foglar měl kvůli nim zbytečné potíže.
3. Ilustrátorský rukopis Jana Fischera se postupem času výrazně zlepšil. Zatímco u prvních příběhů Fischer ideální vzhled postav takříkajíc hledal, postupně došel k velice zdařilému pojetí, které v letech 1946–1948 dostoupilo svého vrcholu. Překreslení prvních příběhů proto bylo nasnadě.

Z výše uvedených důvody nechal Jaroslav Foglar už někdy v letech 1941–1943 několik původních příběhů Rychlých šípů překreslit. Kdo byl tehdejším autorem těchto úprav původních Fischerových obrázků není úplně jasné. Pravděpodobně to však byl Bohumír Čermák (1910–1973), který v roce 1941 nakreslil i několik regulérních příběhů Rychlých šípů poté, kdy mezi Foglarem a Fischerem došlo k autorské roztržce.

Tyto pravděpodobné Čermákovy příběhy nikdy nevešly ve větší známost. Po roce 1945 totiž Foglar urovnal své dříve napjaté vztahy s původním kreslířem, takže obnovené příběhy Rychlých šípů kreslil pro časopis Vpřed opět Jan Fischer. Ten také na Foglarovu žádost po válce znovu překreslil původní předválečné příběhy č. 1, 2, 4 a 5. Redaktor Jaroslav Foglar tyto příběhy drobně upravil, zároveň je i přejmenoval a to následujícím způsobem:

Následující srovnání jednotlivých políček výše uvedených tří variant tvoří zajímavý dokument vývoje jednoho kulturního fenoménu a jeho prezentace veřejnosti. Naprostá většina čtenářů z generace let padesátých až devadesátých totiž znala totiž pouze Fischerovy poválečné a z ilustrátorského hlediska bezpochyby kvalitnější kresby. Tím však přicházela o poměrně důležitý, ne-li zásadní kus historie svého oblíbeného klubu.

Další pozoruhodné a jinde nepublikované informace o pozadí vzniku klubu Rychlé šípy a o jejich výpravách do tajemných Stínadel najdete v knize Mýtus zvaný Stínadla.

Obsah knihy Mýtus zvaný Stínadla Procitnutí Život a četba – věčná inspirace Čtenářské kluby a Rychlé šípy Malý stínadelský bedekr Kde jsou, nebo nejsou Stínadla? Kluci ve městě Vontové, Františkáni a Petráci Vojtěch Vont, Ota Losna a další jména Ježek v kleci Létající kolo Žlutý kvítek a Večer světel Postvontská hnutí Foglarovi napodobitelé Kult a nenaplněné ideály Quo vadis? Další informace najdete na prezentační stránce knihy o Stínadlech.

›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem