HomeMapa stránek › vontské vzkazy

Vzkazová zeď pro vontské vzkazy a pozdravy

Máte smysluplný vzkaz nebo chcete komentovat knihu MZS. Napište nám ho. Jakmile váš vzkaz najde někdo ze samozvané vontské rady ;-D, vyvěsí příspěvek na web. Formulář najdete dole na této stránce.

Určitě si pak také přečtěte příspěvky k naší anketě Perspektivy ideálů propagovaných v díle Jaroslava Foglara.

Vzkazy pátračů, Vontů i lidí všelijak procházejících…

2010-10-26 | David
Jako kluk jsem v Praze bydlel. Bylo to prima chodit tam těmi uličkami. Nejlépe brzo ráno, když lidi odešli do Práce a já chodil na osmou do školy. Věčně opadaná omítka na domech ve společné péči nájemníků nebo ve správě OPBH. Jsem rád, že dneska už je Praha opravená. Některá místa ztratila původní kouzlo. Hlavně už jsme ale trochu vyrostli. Všichni co chtějí ve městě vždycky tu romantiku uvidí. Díky za pěkné stránky, super fotky a promyšlenou soutěž.
2010-10-30 | PH
Teda nečekal sem, že se hned u první vědomostní otázky takhle blbě nechám nachytat :-)
2010-11-08 | Kiki
Taky děkuji za soutěž. Fotky jsou perfektní. Pořád si říkám, jak to, že některá místa nepoznávám a pak mi to došlo :-)) Fiat Lux!!
2010-11-18 | Fan-Tan
Píárko firmy Oskar Stein – velice zajímavé. Těmhle věcem se zatim věnovala nulová pozornost.
2010-12-03 | Jiggi
Je to zajímavé, ale pokud budu upřímný, moc se mi to nelíbí. V poslední době se objevují stále nové "senzace" a "objevy". Většinou nejsou podložené. Vaše stránky mi říkají, že Vaše kniha bude seriózní. V tom je ale ten problém. Jestřáb měl totiž pravdu, když prohlásil, že o RŠ a Stínadlech nikdy nic neprozradí, aby nezmizelo jejich kouzlo. Ať prozradí kdokoli cokoli, vždycky to odvane pryč, ztratí to mystiku... Nechci Vám říkat, ať nic nepíšete, to samozřejmě ne, vždyť nevím, jak Vaše kniha bude vypadat. Ale když tam bude pravda, krátkodobě to obohatí současnost a dlouhodobě zničí spoustu věcí. Pamatujte na to. Vontové a pátrači - i generace, která přijde - by mohli zaplakat...
2010-12-15 | ZB, editor připravované knihy o Stínadlech
Pro Jiggiho: Nepodložené senzace neplánujeme. Kniha, která vyjde co nevidět, by měla být pomůckou pro zasvěcené, kteří chtějí Foglarovu dílu lépe porozumět. Něco možná vysvětlíme, něco jsme z textu se svolením autora naopak záměrně vypustili. Kdo si bude chtít uchovat nevědomost, prostě knihu nebude číst. Bude to jeho svobodná volba. Jinak ale ruku na srdce: Opravdu věříte tomu, že například mayovky přestaly být populární poté, když se zjistilo, že Karel May vulgo Old Shatterhand v době jejich psaní v Americe nebyl, a celý románový příběh si vymyslel? Opravdu věříte, že Hoši od Bobří řeky jsou méně zajímaví, když víme, kde byl Červený dolík a Sluneční zátoka? Myslím, že je to jen chiméra... Ideály spojené s Rychlými šípy mají naštěstí silnější kořínek, než aby je odbouralo několik drobných vysvětlení.
2010-12-20 | Míra Šrámek
Dobrý den, Velice vám gratuluji k těmto informacím a k jejich zveřejnění, jelikož jsem "kluk", kterého "Forglarovky" provázely a provázejí celý život...umím takovou věc ocenit.
2011-01-03 | Miloš Dvorský
Pro Míru: To nás těší. Děkujeme!
2011-01-23 | David V.
Sorry, ale vaši poznámku u obrázku na straně 55 knihy Mýtus zvaný Stínadla nechápu. Z čeho vycházíte, že Foglar musel o věku kamelota vědět. To je jenom vaše domněnka.
2011-01-24 | Miloš Dvorský
Pro Davida V.: Nikoli, v knize je Foglarova znalost vámi zmiňované záležitosti přesně doložena. Více viz stranu 198, pozn. 90.
2011-01-24 | Jiří Mládek, www.mladek.bloguje.cz
Srdečně zdravím pana Miloše Dvorského a děkuji za vydání jeho krásné publikace Mýtus zvaný Stínadla.
2011-01-25 | Martin Kaláb
Dobrý den, chtěl bych vám touto cestou poděkovat za vydání knihy Mýtus zvaný Stínadla. Musím říct, že jako velký fanoušek příběhů Rychlých šípů jsem se dozvěděl mnoho nového, zejména jako souvislosti, které by mě nikdy nenapadly. Knihu jsem navíc přečetl doslova „jedním dechem“ (v 10:00 dnes vyzvednuta na poště, po celodenním částečném čtění před několika minutami dočtena). Proto ještě jednou děkuji za oživení a osvětlení mých dětských hrdinů a přeji mnoho úspěchů v další činnosti.
2011-03-12 | Filípek
Sobota, 12. 3. – Dneska to od rána vypadalo na první prosluněný den bez zbytečně studeného větru. Vyrazil jsem do Města, Dvorského stínadelský bedekr pod paží. Po letech zas na místě činu... Stojím na Petráku, listuju knihou, pak jdu ulicí kolem Matuškova domu, který je v knize z nějakého důvodu nezmíněn, byť jinak je Mýtus zvaný Stínadla plný revolučních informací. Přecházím přes Rozdělovací, jdu po staré dlažbě, po letech trochu cítím nervozitu, vracím se časem zpátky do minulosti. Kousek od Řásnovky míjím mladšího kluka, který drží v ruce stejnou knížku jako já. Ani mě nepostřehnul, jak byl do ní zabraný. Jsem na měkko, zaslzelo mi oko. Ještě se jdu podívat, kde byly ty klády... Bylo to skvělé odpoledne. Díky!
2011-10-19 | R. V.
Dnes jsem to nevydržel a koupil jsem si druhé, rozšířené vydání stínadelského Mýtu. První vydání z loňského roku mi zůstává jako příjemný, přelomový artefakt mého hledání. Jít do tisku s rozšířeným vydáním, byl z vaší strany myslím dobrý nápad. Všiml jsem si, že pár drobností jste taky upřesnili. Teď je to skutečně povedená hloubková práce. Budeme se k ní ještě dlouho vracet.
2012-01-09 | @
…snad Tě na závěr potěší, že na prosincový Večer světel do Prahy dorazila mladá rodina s malými dětmi z Plzně. Když jsme zjišťovali, na základě čeho se do Prahy vypravili, tak prý proto, že si koupili MZS, přečetli si o P VS, nadchli se a vyrazili ... :-)
2012-03-29 | Jan Trojan – Roy – z Druhé strany

O knížce pana Dvorského Mýtus zvaný Stínadla jsem četl na internetu a určitě je velkým přínosem i potěšením pro všechny Foglarovce. Protože jsem se dlouhá léta dost aktivně pohyboval v blízkém okolí pana J. Foglara a jeho příznivců mám mezi nimi stále spoustu skvělých přátel tak sleduji tyto činnosti i nadále.

Děkuji Vám proto za Vaši knížku Mýtus zvaný Stínadla. Udělala mi velkou radost – hodně jsem se na ni těšil a nebyl jsem zklamán – naopak, velmi se mi líbí a ačkoliv ji čtu po volných chvilkách a napřeskáčku jsem s jejím obsahem spokojený. Určitě jste při jejím sestavování a shánění materiálů a setkávání se s „účastníky děje“ zažíval podobné pocity tak jako já … a o to přeci jde – ta nelehká ale pro nás tak velice příjemná cesta – kterou projdeme a urazíme při její tvorbě … věřím že mi rozumíte jak to myslím … a nakonec ta „sladká“ (někdy) odměna – když je knížka na světě a u svých čtenářů a přátel i nepřátel … Ještě jednou Vám děkuji za vše a přeji krásné jarní dny tam u Vás ve Stínadlech … a jen vše dobré.
2012-04-14 | David Hibsch, Ostrava

Chtěl bych nejdříve poděkovat panu M. Dvorskému za velmi podnětnou publikaci nazvanou Mýtus zvaný Stínadla. Určitě jde na našem knižním trhu o ojedinělou publikaci, protože se snaží rozkrýt inspiraci Jaroslava Foglara, přičemž vrhá i nezvyklé světlo na jeho osobnost. Já sám jsme odchovancem této literatury a za svých studentských let jsem se stýkal s tzv. Vonty na Starém městě. Nebyli jsme k nim nějak organizačně připoutáni, náhodou jsme na sebe narazili v tehdy lešením zabedněné uličce vedoucí ke kostelu sv. Anny a podnikli několik společných akcí. Takže jsem se znal s tzv. Cílou a spol. Od něj jsem tehdy také poprvé slyšel úvahu o Vontech, jakožto židovské mládeži z Josefova. Tehdy se mi to zdálo být zajímavé. V těch letech jako středoškolský student, avšak mimopražský, jsem také navštívil pana Foglara v domě na Flóře. Byl to zvláštní patron a tehdy jsme měli za to, že žije v neustálém strachu z komunistické moci a ví o jakémsi dohledu. Už jsme odrůstali, ale ještě jsme se v myšlenkách stále vraceli do našeho chlapectví. Ve městě kde jsem vyrostl a dnes také žiji, jsme již v roce 1983 založili klub inspirovaný Rychlými šípy. Jmenoval Modrá jiskra. Po několika letech jsme naplno vpadli do skautingu a založili ilegální skautskou družinu Medvědů (pořádali jsme tábory a výpravy – vzpomínky a materiály z těch let mám stále uschovány). V „ocelovém srdci republiky“ to byla poměrně odvaha, protože zde se lidé z KSČ a STB s ničím nemazali jako v Praze. Když jsem pak začal studovat v Praze, chtěl jsem pokračovat ve skautsko-klubovní činnosti. Jenže člověk byl sám a teprve po roce jsem nalezl jednu spřízněnou duši. Po několika letech z nás vznikla skautská buňka s názvem „Západ slunce“ (v dalších letech se pak nějak propojili se 145. oddílem skautů). Díky jednomu bývalému členu „badenpowellovských skautů“ RČS jsme dokonce měli klubovnu z bývalé prádelny nedaleko Francouzské třídy. Samozřejmě mě chlapecké zájmy začínaly pomalu opouštět, takže jsem se více začal zajímat o politiku (jak změnit svět) a rovněž náboženství, neb skauting nás nakonec pozvolna přiváděl k podstatnějším otázkám po cíli a smyslu existence vůbec.

Dnes mám větší rodinu, přičemž jsem s dětmi odmalička četl fograrovky. Zatímco kdysi jsem považoval za nejlepší trilogii o Rychlých šípech, tak v dospělosti jsem mnohem více docenil skutečné psychologické sondy do chlapecké duše v knihách Boj o první místo a Když duben přichází. To mě vedlo k otázkám, kdo byl vlastně Jaroslav Foglar a co se skrývá za těmi jeho příběhy a z čeho čerpal. Je jasné, že byl dítětem své doby a jeho doba i sociální i politické dění se nějak odráželo v jeho chápání věcí. Po setkání s ním, jsem jej začal vnímat jako skutečného podivína, mentálně nedorostlého chlapce, který si vytvořil svět sám pro sebe, protože se zřejmě obával světa vnějšího. Přesto si myslím, že to je asi složitější. Mé úvahy o Vontské organizaci vykreslené v jeho knihách i jeho osobní zkušenost se spiritismem I. ČSR (viz Jeho šílený spolupracovních s manželkou) mě vedly otázkám, jestli měl náboženský či politický život nějaké místo v jeho životě. A to je otázka, na kterou mi kniha pana Dvorské neodpovídá, což je škoda. Samozřejmě v jeho knihách jsou jisté odkazy na náboženství. Kostely, podvečerní zvony, rituály Vontů (dost mi připomínají spíše zasvěcovací obřady svobodný zednářů) či pěkné chvilky kdy jsou chlapci na výletě a zrovna kdesi probíhá svatodušní mše svatá, či rituál Ludvy v Jezerní kotlině apod. Je to taková podivná synkretická směska všeho možného. Do toho kult zdravého těla a spíše takový panteistický obraz zbožštění přírody. Takže mě zajímá, jestli má pan Dvorský nějaké informace týkající se náboženské povahy pana Foglara. Myslím, že není bez významu jeho dlouholetá spolupráce s židovskou firmou Oskar Stein i pak spolupráce s národně-socialistickou agenturou Jaroslava Šaldy. Děkuji předem za odpověď.
2012-01-25 | ZB, editor knihy MZS

Vážený pane Hybschi, za autora i za redakční kolektiv Vám děkuji. Vaše vzpomínky jsou zajímavé a opět nás vrátily do doby, kdy jsme knihu MZS připravovali k vydání.

Krátce však k Vaší otázce Foglar a náboženství, resp. „jestli měl náboženský či politický život nějaké místo v jeho životě“. Pečlivě jsme před vydáním knihy prověřovali všechny údaje uvedené v kapitole Kult a nenaplněné ideály. Nebylo to jednoduché, protože sám Foglar i jeho pozdější životopisci toto téma zcela opomíjejí/vynechávají. Důvod je nasnadě. Foglar nebyl nábožensky vychováván ani nábožensky nežil. Jako každý člověk měl samozřejmě potřebu něco uctívat. Protože nebyl nikdy veden k uctívání osoby Boha, uctíval trochu přírodu (jako například E. T. Seton), trochu skauting (pro původní „mravní“ ideály), trochu sám sebe (on byl hlavním tvůrcem foglarovského kultu). Pokud by Vás uvedené záležitosti zajímaly podrobněji, doporučujeme k pečlivému pročtení 14. kapitolu knihy MZS, která je ve druhém vydání na s. 188 + poznámky na s. 228. Najdete tam informace, které se nikde jinde nevyskytují.

Pokud by Vás zajímaly i další souvislosti k tématu rozmělňování původních náboženských potřeb lidstva moderní civilizací, můžeme Vám doporučit například knihu „Vojáku Vladimíre…“, která na základě textů Karla Čapka a advokáta Jindřicha Groaga zkoumá, kam se v moderní společnosti vytrácejí původní morální hodnoty. Pozornost je v knize věnována i L. N. Tolstojovi a J. J. Rousseaovi, kteří byli pro Foglara v určitém jeho životním období důležitými morálními autoritami, byť se o tom málo ví (viz kniha MZS, s. 189 a 228). Kniha „Vojáku Vladimíre…“ by měla během léta 2012 vyjít v novém, doplněném vydání a i tam bude několik zcela neznámých DROBNOSTÍ k Foglarovi a k jeho vztahu k morálce a náboženství.

Co také máme zprávy, autor MZS by chtěl připravit (snad na příští, přespříští rok) ještě jednu knížku o Foglarovi, kde by opět mělo být dosti málo známých i zcela neznámých věcí.
2012-04-19 | David Hibsch
Děkuji Vám za odpověď. Myslím, že v tomto ohledu byl pan Foglar průměrným dítěm své doby. Jen jakýsi odraz morálky, poněkud plovoucí na vodě (skauting), trocha panteismu s příměsí kultu těla. Vlastně nic překvapivého. Ať tak či onak, jeho knihy nás tehdy povzbudili k určitému typu idealismu, který se pak mnohdy dokonce překlopil do existenciálních otázek, což již nebyla zásluha jeho knih. V duchovní šedi socialismu to bylo povzbudivé. Jen mě mrzí, že pan Foglar zřejmě nenalezl odvahu nepřekročit vlastní stín. No, on už ví své a já také. :-)


Tvůj vzkaz


Tvůj podpis




›› Zpět na začátek stránky

›› Zpět na úvodní stranu Vontové.org s rozcestníkem